Window to my life

1. března 2015 v 13:33 | Lucie |  Ze života..
Už je to docela dlouho, co jsem napsala poslední článek. Letos i přes svoje předsevzetí psát více na blog si držím standart jeden článek za měsíc. Myslím, že od posledního zápisu se toho docela dost udělo. Ve škole byl teď klid, protože (pokud si pamatujete na můj článek z konce loňského školního roku) druháci a prváci u nás na škole jezdí po vysokých školách a hodně učitelů tedy chybí a my si do školy jdeme třeba jen na tři hodiny. Jenže tomu už je bohužel konec a všechno se vrací ke starému.. z čehož jsem opravdu nadšena.

... | via Tumblr


Letošní rok je zatím opravdu velice zajímavý a znamená pro mne obrovitánskou změnu se kterou se stále snažím srovnat.
Začínám teď mít obrovské plány. Loňský rok byl tak hrozný, že si ten letošní musím hodně užít. Prázdniny jsou skoro tu (už jen tři měsíce!!) a já musím začít šetřit ze své drobné výplaty, kterou měsíčně dostávám a většinou ji utratím za "momentky".. tím chci říct věci, kterým v daném momentě naprosto propadnu, ale ve skutečnosti je vůbec nepotřebuji. Přes léto jsem si šetřila na autoškolu (ke které se dostanu za chvíli), a teď šetřím na notebook k narozeninám. A jakmile budu mít notebook, který by sice asi ještě mohl i chvíli vydržet, ale když už jsem si na něj našetřila tak bych to asi neměla úplně zahazova, tak tu je spousta dalších šetření. Jenže teď přichází problém.. život je totiž strašně drahý. Moje výplata za leden se ztratila ve víru věcí typu: Zajdeme si na pizzu, zajdeme si na kafíčko, musím si koupit něco sladkého na vyvážení chutě a zajdeme si do kina na 50 odstínů šedi, což byla taky docela dost podstatná chyba. Netvrdila bych tu, že se mi film vyloženě nelíbil.. ale. Vlastně nevím, proč jsem na něj šla. Nelíbila se mi ani knížka. Navíc Anastazie sice "nekňourala", ale byla z Christiana hotová sotva se na ni podíval. No ale to je asi zase trochu jiný příběh. Vrátíme-li se k mému rozpočtu tak plesy také nebyly zrovna levná záležitost.. a slevy v drogeriích rovněž ne!

Navíc mi asi před dvěmi týdny konečně přišel vánoční dárek! Objednávala jsem si zimní kabát z e-baye, ale ten nedorazil. Když jsem psala prodejci tak se mi neozvýval a proto jsem to hnala přes E-bay Money Gurantee a dostala jsem peníze zpět. Sice to trvalo skoro týden, ale jsem opravdu ráda, že se jim to povedlo. A za peníze které jsem získala zpět jsem si koupila kabát na jaro. Sice také trvalo skoro měsíc než došel (a to šel z České republiky!), ale došel a jsem z něj nadšená. Vlastně jsem z něj byla nadšená až do takové míry, že jsem si ho vzala na sebe, když jsem jela minlý týden do práce a myslela jsem si že umrznu, protože sice svítilo slunce, ale teplota se pohybovala kolem 2° nad nulou. A teď jsem si byla koupit ještě boty na jaro, protože mám jedny jediné botasky a mám trochu strach, že je letos budu také muset nahradit. No. Já a můj nákup bot. Asi v prváku nebo tak někdy, mi na patě narostly opravdu divné a naprosto nepraktické nárustky kvůli kterým mám ve všech botách vzadu prodřenou díru a většinu bot ani neobuji, a pokud ano, tak z nich mám potom puchýře. Takže jsem si zhruba hodinu vybírala boty.. spousta hezkých, ale buď moc malé, velké, ve finále nehezké, nebo nevím co. Pak jsem konečně našla jedny, nadšená, že už je konečně mám vybrané jsem šla k pokladně a ani jsem si neuvědomila, že jsem se nepodívala na cenu. Když jsem to udělala tak mě málem kleplo. Stály tisícovku. Což bylo jaksi nad moje poměry. Takže mamce teď ještě dlužím pětistovku, a musím čekat až mi přijde výplata, abych jí to mohla dát.

Zpět k úsorám. Takže řekněme hypoteticky, že mám vybraný notebook (což bude ještě asi běh na dlouhou trať), mám ho koupený a jdu znovu šetřit. První co mne asi čeká, jsou nákupy v Brně na léto. Letos jedeme na dovolenou do Chorvatska (kde jsem v životě nebyla a jediné moře, které jsem viděla, bylo v Anglii, což není úplně to samé co Chorvatsko) a tak bych ráda měla něco letního na sebe. Navíc v době, kdy jedeme do Chorvatska tam zrovna probýhá Ultra Music Festival,a vzhledem k tomu, že tam hrajou lidé jako například David Guetta, Tiesto nebo Robin Schultz (ne že bych je vysloveně poslouchala, ale mám jejich hudbu docela ráda), tak jsme s kamarádem předběžně domluvení, že tam zajdeme. Jenže.. stojí to něco přes dva tisíce.. takže. Šetření číslo dva. A v neposlední řadě mám s Kamčou naplánovaný Trip nach Wien, zhruba na pět dní, nebo tak nějak. Pochodit ve Vídni, po památkách a tak. Což máme další výdaje. Prostě budu do prázdnin muset makat jak mourovatá, abych si vůbec něco našetřila.

Když se na všechny ty plány podívám jako bych to ani nebyla já. Vlastně jsem někým úplně jiným, než kým jsem byla. Možná mi došlo, že nemá cenu pořád jen na něco čekat.. a když už, tak si to čekání alespoň zpříjemnit. Měli bychom si užívat dokud jsme mladí.. dokud ještě můžeme a je to vcelku přirozené. Dělat šílené a nesmyslné věci, které chápeme jen my sami (pokud vůbec). Prostě se bavit. Protože život dost často stojí za to žít. A toho bychom se měli držet.

Další aktuální věcí, která se v mém životě právě odehrává je autoškola. Autoškola která už je skoro na konci a je mi z toho úplně zle. Na začátku jsem si říkala, jak už to chci mít za sebou a chci mít řidičák v kapse, ale teď mě to baví a nechci aby to skončilo. A co víc.. strašně se bojím té zkoušky. Myslela jsem si, že budu z řízení nervózní.. ale nebyla jsem nervózní ani první jízdu a ani druhou.. prostě nejsem vlastně nervózní nikdy, protože mi to přijde celkem přirozené.. nervózní jsem byla jen tento čtvrtek, kdy mi to řízení opravdu dost silně nešlo a co jsem mohla pokazit jsem pokazila, až jsem nabila dojmu, že řidičák nikdy neudělám. V současné době už mi zbývají jen 4 jízdy!! A z toho mám hrůzu. Vidím hodně velký pokrok oproti začátku, ale pořád to asi ještě nemám úplně vychytané a podle mě na to, že už mi zbývají právě jen 4 jízdy má můj učitel pořád nějak moc připomínek.. a pořád dokola ty samé. Ale věřím si a věřím, že jízdy udělám na poprvé. Že to zvládnu. Dali to jiní, dám to také. To je od teď moje motto! Ale pro jistotu se jdu ještě podívat na teorii..

Nemám nejmenší jak ukončit toto "okno do mého života" a vzhledem k tomu, že nevím jak dlouho se zase neozvu, tak vám raději rovnou popřeji krásný březen :) Užijte si začátek jara.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 1. března 2015 v 15:29 | Reagovat

Že do prázdnin zbývají UŽ jen tři měsíce? Já jsem optimista a samý žert, ale chceš mi říct, že přes devadesát dní je pro tebe málo? O_O :D :D.
Byla jsi na padesáti odstínech šedi? Já jsem si přečetla jednu jedinou kapitolu z knihy a jsem znechucena - ta autorka je (ne)normální úchyl! 8-O. No, a jaký byl film? :-).
Doufám, že ti notebook bude dlouho sloužit a bude se ti líbit ;-). Já mám svůj sedmičkový už tři roky a neměnila bych! Já bych s osmičkama pracovat nemohla a ani neuměla :D :D.

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 1. března 2015 v 15:32 | Reagovat

V čem je ten letošní rok pro tebe tak zajímavý a obrovitánsky měnící se? A ty velké plány jsou i další než řešení, co si potřebuješ koupit a že se chystáš do Chorvatska a do Vídně? :)

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 1. března 2015 v 20:19 | Reagovat

[2]: Ty vogo, řidičák, ne?!

4 Lucie Lucie | 2. března 2015 v 14:15 | Reagovat

[1]: Myslím, že bylo i hůře :-D
Byla. Já knihu přečetla celou, ale ke konci jsem už stránky se sexem přeskakovala, protože to hrozně zdržovalo děj. A na konci jsem rozhodně neměla chuť si přečíst další díl, jak mi bylo tvrzeno. No film.. asi ta nejnaivnější věc, kterou jsem kdy viděla. Celou dobu jsem si říkala, proč že jsem na to šla, ale pak se vždy objevil Christian a už jsem měla alespoň jeden důvod :-D Ten herec byl jedním z mála pozitiv tohoto filmu :-)
Děkuji. Také doufám, že dobře vyberu.. :-D Také mám v plánu si to pak nějak nechat přeinstalovat, protože osmičky úplně nenávidím a když jsem občas na tátově notebooku, kde jsou tak úplně zuřím, protože se v nich vůbec nevyznám. Zlaté sedmičky :-D

5 Lucie Lucie | 2. března 2015 v 14:37 | Reagovat

[2]:  Tak.. hlavně jsem se po dvou letech hnula z jednoho místa.. zřejmě mrtvého bodu a snažím se s tím vyrovnat po svém. A to zatím byla asi ta nejtěžší věc v mém životě a konečne vidím alespoň nějaké pokroky.. a věřím, že k lepšímu :-)
No.. to se ještě uvidí. Zatím je to jen toto.. ale co není může být ;-) Ale jinak je to jak píše Bloud. Ten řidičák, je pro mě obrovská změna jelikož je to něco úplně nového.. něco co jsem nikdy nedělala, tak snažím se uklidnit, že to zvládnu :-D Nevím, jak dlouho čteš můj blog, ale pokud už to nějakou chvíli je, tak nejspíše vís, že nesnáším změny a tak si na to snažím zvyknout :-) I když řízení mne opravdu baví a myslím, že mi to celkem i jde, ale zkouška je zase něco jiného :-) Navíc jsem trémista :-) Tak mi drž palce ať to dopadne hned na poprvé ;)

6 Egoped Egoped | E-mail | Web | 2. března 2015 v 16:59 | Reagovat

[5]: Aha, tak to jooo :) Narazil jsem na tento článek tak trochu náhodou, přiznám se. Ale palce držím a ať se ti povede nejen autoškola!

7 hotmail.com hotmail.com | E-mail | Web | 8. prosince 2018 v 8:15 | Reagovat

Thank you for sharing ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama