Každý den..

20. března 2015 v 21:43 | Lucie |  Tvořím..
Bez tebe mám v srdci prázdno,
už je tomu velmi dávno,
cos mne navždy opustil,
život můj tak upustil,
upustil na chladnou zem,
z níž již není cesty ven.

Každý den se budím v strachu,
že vyvstaneš z vrstvy prachu,
co sedá na tě a tvé tělo,
co v mé mysli kdys se skrylo,
že to z čeho venku jsem,
znovu spatří temnou zem.

Ačkoliv už Ty jsi za mnou,
když Tě vidím tváře blednou,
srdce tep se zrychluje,
v kolenech zlom panuje,
a co skrývám uvnitř srdce,
křičet touží moje plíce,
touží už tak dlouhou dobu,
nepřekonají však mdlobu.

Mdlobu, která jímá mne,
kdykoliv, když ty jsi zde,
láska srdce zaplaví,
vzpomínky se vybaví,
moje touha vrátit čas,
objeví se znovu zas.

Každý den se budím s tím,
navždy budeš jak můj stín,
jako kámen co jde dolů,
do dávných a zašlých bolů,
jako jizva na mé duši,
pro kterou mé srdce buší,
smysl mého života,
srdce mého potopa,
člověk, který dal mi směr,
člověk, který byl mým snem.

Teď je všechno vzpomínka,
na srdci mém prasklinka,
co zde bude navěky,
v koutu mojí paměti.

A až jednou stará budu,
neporučím svému pudu,
slza moje spadne dolů,
na kameny našich hrobů,
když ne teď tak možná pak,
nalezneme stejný vlak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 20. března 2015 v 22:19 | Reagovat

Úžasné ;) To se ti vážně povedlo

2 sarushef sarushef | Web | 21. března 2015 v 9:35 | Reagovat

na mě je to asi moc přeslazený, ale dobrý))

3 Limeo Limeo | E-mail | Web | 21. března 2015 v 17:05 | Reagovat

Páni, to jsi napsala skvěle! Je to úžasné, moc se mi líbí jak se všechno rýmuje a jde to k sobě :-). Nejvíce se mi líbí asi hned ty první verše :-).

[2]: Já bych právě řekla, že to není přeslazené, spíše jen... Upřímné a procítěné? :-D. No, každý máme jiný názor :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama