O novém pokoji...

24. května 2012 v 18:00 | Lůůůca |  Ze života..
Sedím ve škole a zírám do obrazovky. Dnešní den je vcelku fajn. První hodinu jsme měli přírodopis, to jsme se učili. Druhou hodinu jsme měli celostátní testování o kterém ani nebudu psát svůj názor, protože bych chtě nehtě byla sprostá. Další hodinu jsme se u počítačů koukali na Bumerang, takže si umíte představit jak to asi vypadalo. Všichni oči nalepené na obrazovce a každý si dělal svoje.
Následující hodinu jsme opět na na počítačích kvůli referátům do zeměpisu a následující hodinu opět na počítačích a budeme dokouávat ten film. No umíte s představit, jak co mně ten počítač láka. Prostě mám nutkání napsat nějaký článek ze života, který je možná až moc nudně stereotypní, tak se snažím dát dohromady, alespoň pár řádek. A nakonec se mi to i docela daří.

Zítra odrážíme autobusem od školy směr Jeseníky, konkrétně chata Orietka. A můj úkol? Nabít si mobil a zabalit si sluchátka, abych měla celou cestu, co dělat. Miluju poslouchání depresivních písniček, ač jsem je slyšela už milionkrát a zítra je asi taky stihnu sjet tak pětkrát. Takže. Ale vůbec mi to nevadí. Prostě je mi tak odporné a nepřirozené poslouchat veselé písničky, když na ně vůbec nemám náladu. Poslouchám smutné písničky, protože soucítím s textem, zatímco u veselých tomu tak vůbec není. A moje současná láska?
Aerosmith- I don´t wanna miss a thing

Sice je trochu postarší, ale kvalitní. U písniček nejde o to, jak moc jsou staré, jde o to, jak moc jsou chytlavé a především, jak moc je ten zpěvák procítí. Když se kouknete na klip, tak přijdete na to, že tenhle zpěvák to prožívá možná až moc a možná právě pro to mně ta písnička, tak dostává.


Poslední hodina hudební výchova, ve které stejně nikdo až na mně nezpívá. Dneska ke všemu chybí osmáci, kteří si jeli na výlet do Aqua Palace Praha, takže se budeme koukat na muzikál Vlasy- Pomádu jsem si neprosadila. Ke všemu teď pořád řeším závěrečku, jejíž téma jsem si vybrala na kocni září. Závěrečka je věnovaná světovým návrhářům a musím říct, že se mu povedla. Zajímat se o návrháře jako samoté je mnohem lepší, jak se zajímat o módu. Móda je nuda, ale dozvědět se, že co já vím, Armanimu unesli dceru, je docela zajímavé. Musím říct, že mě to docela i bavilo, pomineme-li tu strašnou bolest zad, která následovala po každých asi pěti hodinách proseděných u komplu, které jsem většinou strávila nadáváním a hledáním. Jednou to otevřete a máte to úplně super, otevřete to po druhé a obrázky máte uprostřed textu a text od půlky stránky a to se nedá komentovat slušně. Ze začátku se mi do toho nechtělo, když jsem byla v půlce, tak mně to bavilo a ke konci jse se modlila, aby pro danou zanačku navrhoval jenom jeden návrhář. Takže ještě doladit rejstřík a bude to! YES!

Mimo výlet, nás zítra čeká i dodělávání našeho pokoje. V horním patře bydlíme už přes měsíc, tento týden by se dal říct, že byla dokončena koupelna, vanu už máme přes měsíc a půl, sprcháč přes tři týdny a pár dnů i normální světla. Jediné, co ji chybí k dokonalosti jsou dveře. Takže se až do konce června musím spokojit s pochybným závěsem nabouchaným zevnitř futer.

Minulý víkend mamka zahájila missi- malování pokoje. To jsem musela dva dny spát u babičky.Díky bohu jsem si prosadila modrou- moje setsra chtěla celý pokoj růžový- to by byla moje smrt. Radši se zabít, jak muset být v růžovém pokoji. Takže pokoj je na půl modrý a na půl růžový. Ve tmě se ale růžová promění v oranžovou a modrá v zelenou. Naši mi hrozně vymlouvali modrou barvu, a jak to dopadlo? Táta přišel s tím, že jsme tak měli vymalovat obývák.

Takže už přes měsíc, spím na posteli uprostřed pokoje, ke které je přiražená postel mé sestry. Nábytek máme téměř u postelí, metr od stěny a ke všemu se mi rozpadá stůl. Chtěla jsem zapojit notebook k zásuvce, která je na zádi stolu a ta záď se prostě urvala. Tak proč ne? Do toho musím dennodenně chodit po té staré rozjeté parketové podlaze ze které mám puchýře! A o té vrstvě prachu, která tam je už od minulého víkendu, kdy táta vybourával elektriku ani nemluvím.

No a zítra. Zítra konečně zmizí hnusná parketová podlaha pod dřevotřískou a ta následně pod světlým linem. Poté se konečně rozestaví nábytek na své místo. Já budu mít postel v zadní části pokoje a moje sestra v přední části pokoje. Pokoj bude na půl rozdělen skříněmi. Jediné co mě na tom děsí je, že já mám jen jednu skříň, zatímco moje sestra má tři skříně a já mám pocit, že počet mého obelčení se zásadně liší od toho jejího. Když pominu těch padesát ,,bárbín" které má rozfrkané po celém bytu v krabicích. Mimo jiné máme na zdi v obýváku narovnáno asi přes 14 krabic plných věcí, které mají přijít do našeho pokoje. Neumíte si představit, jak moc se těším až konečně bude každá věc mít své místo. Jsem sice bordelář, ale tohle už je moc. Nejlepší bude až najdu všechny ty věci. Balily jsme si asi už před třema měsícema, aby se mohlo v našem pokoji něco dělat, takže po třech měsících shledám svoji bižuterii, líčení a další různé malichernosti.

A co je na tom ještě lepší? Já budu na výletě. Tzn. jediná věc která mně čeká je dnešní noc v obýváku a sobotní úklid věcí na své místo na což se hrozně, hrozně těším.

Takže vám teoreticky po vybalení dám vědět o tom, jaký byl výlet a teoreticky i přidám fotky. Což mi připomíná, že si musím vzít i foťák. Tak ať přežiju.
A kam jedeme?
Koukněte se na ten bazén není boží? Vyvalíme si kopýtka a při tom budeme čumět na tu plazmu tam!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama